Židáci města Pitěru aneb truchlivé debaty při svíčkách

---

Arkadij a Boris Strugačtí

Světově uznávaní ruští spisovatelé a jedni ze zakladatelů moderního žánru ‚sci-fi‘. Bratři Arkadij a Boris Strugačtí byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové, jen prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivňovat pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Společně napsali více než 25 románů, novel a také jednu divadelní hru, kterou uvádíme v českém překladu Libora Dvořáka.

DSvPr. přichází s textem Strugackých ve složité době ruské Putinovy agrese na Ukrajině. Člověk se nemůže neubránit myšlence ‚proč zrovna text ruských autorů?‘. Odpověď není jednostrunná.

V první řadě je text místně zasazen do bytu profesora Kirsanova, časově do doby vrcholící perestrojky, jejímž původním cílem bylo překonání hluboké krize sovětské ekonomiky. Přestavbou jsme si v 80. letech prošli také my. Důsledky této zamýšlené reformy (jako bylo společenské napětí a ekonomická nestabilita) měly nakonec za následek i rozpad Sovětského svazu. Nám tento proces pomohl k přechodu k demokracii a tržní ekonomice, tedy dá se říct že do jisté míry zde můžeme vidět i náš vlastní odraz.

Autoři zde zachycují brilantním způsobem myšlení intelektuální a střední třídy. Ukazují co dokáže s lidmi udělat strach z bumážky / úředního lejstra. Ačkoliv si sami ti vesměs vzdělaní lidé, nejsou jisti původem úředního příkazu, je zde vykreslen strach z možného, který v různých podobách zažíváme i dnes. Ta nejistota v nich vyvolá další nejistoty a jednání obnažující jejich charaktery. Jsme společně s ‚hrdiny‘ příběhu na rozcestí, kde na jedné straně končí starý řád a s novým se ještě ani neví, kdy a kdo s ním přijde.

Text je kritikou a zároveň přiznáním si nedokonalosti ruské společnosti, potažmo člověka obecně. Ač zde vystupuje zlomek postav tehdejší společnosti, jsou všichni do jisté míry archetypem a text je tak obrazem většinové společnosti. Jednání postav ukazuje historickou zkušenost s represivní KGB, s tradičním podřízením se silnějšímu a otvírá historickou neschopnost se vzepřít – demokraticky myslet. Přesto je zde vidět spoustu jiskérek naděje. Naděje je vlastně jedním z hlavních témat Židáků města Pitěru, společně s předurčeností, nálepkováním a věčné touhy se z toho všeho vymanit. Je to výpověď dvou generací na rozcestí dějin. Jakoby jsme se dívali na klíčící semínko toho, co se děje právě teď.

V druhé řadě přistupuje-li autor k tématu kritickým způsobem, pak umění nezná hranic, není propagandou, ale hledáním cesty k porozumění, k naději a víře. Pro naši vlastní svobodu není možné nechat se zaplavit pocitem, že je aplikovatelná kolektivní vina národa, která by navíc měla být vztažena i do minulosti.

A v neposlední řadě DSvPr. je souborem rozvíjejícím herecký potenciál všech zúčastněných herců. Zabývá se pohybovou stránkou, hlasovou kultivací a autenticitou projevu. Text bratrů Strugackých byl velikou výzvou a potenciálem k rozvoji všech tří složek.

Věříme, že si naše představení užijete s námi a přes všechny vážnosti tématu, který text bratrů Strugackých přináší, najdete i humorné momenty vysmívající se době, poměrům ve společnosti, ale i nám samotným.